Janette

Miluji, když si s mámou sedneme pod naší magnólii a hráme žolíky. Dnes jsme hráli 8 kol, já vyhrála až 4 kola :-D Ale po pravde mě nechala vyhrát, to dělá vždycky. Víte jak je ona dobrá? No vážne, kohokoliv strčí do kapse bez toho, aby se namáhala. Ale já její gény nezdedila, mám jenom chuť do hry. Neznám mnoho lidí, co hrají žolíky skutečne rádi. Je to hra na dovolenou aneb na dlouhý večer, ale nikdo to vlastnenemá rád. Proč vlastne? Jinak, zase jsem potkala toho týpka co i včera. Dnes už nebyl pocákanej barvou! Možná se umyl, co mu i prospělo. Nevím, co je to za chlápka, ale ani dnes jsem se nic nedovědela, já ho totiž sotva zahlédla. Civěl na mně spoza stromu, když jsem si sbírala ovocí na svačinu. Hned, jak zpozoroval, že ho vidím, vypařil se jako duch. Už jsem přemýšlela, zdaj sem normální, proč by mněl mlčet? Já myslela, že budeme vést divní rozhovory o nás a o živote. Ale zdá se, že i on si to rozmyslel a nechce mát se mnou nic spoločního. Tak, jako otec. Tak, jako ségra. Tak, jako deda. Konec koncú tak, jako všichni.